Moje postřehy

Poslední dobou to zažívám docela často. Něco, mi druhý říká, mně se to silně dotýká a nutí mne to reagovat. A většinou reaguji.

Jedno z vodítek komunikace, které trénujeme v rámci seminářů Community buildingu je "mluvit z pohnutky".
Co je to pohnutka človĕk postupnĕ zjistí, až když začne kontemplativním způsobem nahlížet na to, co stojí za konkrétní potřebou nĕco říci.To, co stojí za potřebou mluvit může být cokoli. Nĕkdy nejistota, jindy potřeba zachraňovat, utĕšovat,...

Když v sobě objevíš chybu, nedokonalost,...tak tě to může drtit, ponížit, nutit k sebeobviňování, sebelítosti, srovnávání se, studu, snaze se hecnout, hledat viníky.

Přiznám se, že mi z jeho slov šel smutek a cítila jsem bezmoc. Na chvilku jsem si sama připadala vedle nĕj ménĕcenĕjší. I kdybych mu snášela modré z nebe, ohrnul by nad tím nos. Byl prostĕ z lidí zklamaný.
Nevymlouvala jsem mu to. Jen jsem se na nĕj dívala ... A jak jsem se na nĕj dívala, v tom...

V Církvi v souvislosti se synodou často mluvíme o naslouchání. Myslíme to skutečně vážně? Nebo je to jen taková alibistická etiketa pro "Církev s lidskou tváří"

Život není pohádka. A přitom prožíváme to samé. Každý den nás nĕkdo naštve, pomluví, nepochopí, nevĕnuje nám pozornost, zraní nás.
Denně se setkáváme s mnoha výzvami a zkouškami, utíkáme před bolestí. Stĕžujeme si, zlobíme se, bojujeme za uznání. Chceme být šťastní. Rveme se o místo na slunci. To není špatnĕ.
Pokud bychom se ale na mnoho...

Rozhovor s Magdalenou Volkovou, spoluorganizátorkou synodálního procesu v brněnské diecézi, členkou tamější diecézní pastorační rady a svého času aktivní členkou facebookové skupiny V Církvi navzdory církvi. Připravil Jan Hanák.

Dívat se na druhého a vidět v něm jeho nejlepší verzi sebe sama, potenciál, charisma a genialitu, i při vědomí všech těch protivností, nedokonalostí a blokád.