Prorůstový význam nedokonalosti

Když v sobě objevíš chybu, nedokonalost,...tak tě to může drtit, ponížit, nutit k sebeobviňování, sebelítosti, srovnávání se, studu, snaze se hecnout, hledat viníky.

Nebo ten objev svého limitu můžeš využít  k tomu pátrat po nových cestách k růstu, nových příležitostech, jak svůj limit pochopit, poučit se z něj, využít ho pro nějaké dobro. Jak projevit svoji lidskost, nehrát si na supermana, schopnost se omluvit, vyjádřit lítost, soucit, křehkost, snahu začít jinak.

Ne vždy je nutné se kdoví jak zarputile opravovat či vylepšovat. Důležité je smysluplně autenticky Být tím, kým jsme byli zamýšleni, abychom byli.

 Má to ale jeden háček. Být vycentrován ne v sobě (jako zdroji neomezeného potenciálu), ale být zakotven ve Zdroji. V tom, kdo mne zná. Komu má nedokonalost nejen nevadí, kdo s ní počítá, kdo ji dokonce má i v Plánu. 
Je osvobozující  dovolit být nedokonalý sobĕ i druhým. Růst tak společně, vykrývat si záda, žít jednotu v různosti.

Někdy to člověk dává těžko sám a potřebuje nadhled, nesoudící přítomnost druhého, který je s ním a klade sem tam citlivě otázky, které vedou k růstu. Mně osobnĕ pomáhá doprovázení a koučink. Jak to máte Vy?