Toužím mít prorocký pohled

Dívat se na druhého a vidět v něm jeho nejlepší verzi sebe sama, potenciál, charisma a genialitu, i při vědomí všech těch protivností, nedokonalostí a blokád.

Reálně vnímat to, co Bůh zamýšlel, když nás utvářel. 

Dívat se na druhého tak, jako by nikdy nenastal jeho pád. 

Vidět to, co ještě není, co možná s vysokou pravděpodobností ani nikdy nenastane.

Dívat se s úžasem a chovat se k druhému tak, jako kdyby už to "možné" v něm klíčilo, jako kdybych již viděla kvetoucí strom a ochutnávala jeho plody. 

Mít tak průzračný pohled a tak široké a velkorysé srdce, aby se to vše vešlo.

A abych stále znovu odpouštěla, že to "možné, svaté" v realitě není. Abych se nenechala odradit od toho bláznivě důvěřivého vidění.

Dívat se na druhé, na svět i na sebe Božíma očima a přitom neuhýbat před realitou, jaká je. Věřit, že přesně tak mne vidíš Ty. Po tom fakt toužím, to umět.

Avšak unesla bych bolest toho děsivého rozporu?