Hele, polož mi fakt dobrou otázku...

... a já si na to přijdu sám!

Dobrá otázka je mnohdy důležitější než odpověď. 

Protože otevírá dveře někam, kam vlastní mozek pro nápady běžně nechodí. Cesta od otázky k odpovědi je někdy důležitější, nežli sebechytřejší odpověď samotná. Kdyby si tu samou radu člověk přečetl v knize nebo ji slyšel od druhého, tak by to nemělo takovou sílu, jako když si na to přijde sám. A to umožní otázka, kterou by si sám sobě člověk (většinou) nedal. A dát dobrou otázku není jen tak. Prefabrikovaná otázka ze seznamu nefunguje. Otázku je třeba narodit z pozorného naslouchání. Velmi záleží na tom, kdo otázku dává. 

Dávat si otázky sám sobě je fajn, ale většinou vlastní filtry člověku dovolují uhnout. Kouč je člověk, který neradí, ale naslouchá a klade otázky a hlídá směr a proces. Koučovaný si hledá odpovědi. 

Kouče dnes dělá kde kdo, občas slýchám. Ne každý dokáže odsunout stranou své ego, někoho ani nenapadne, že by to měl dělat a kam ho má odsunout. Otázka je jako chirurgický nástroj. Čím hlubší naslouchání, tím hlubší otázka. Čím přesnější ověřování, tím přesnější otázka. V koučinku se spirituálním přesahem jdou otázky po smyslu ještě více na dřeň. 

To jsem si znovu potvrdila na posledních několika koučovacích sezení.