TRPĚLIVÁ ODVAHA KE ZVĔDAVOSTI

Nedávno jsem objevila perly v textu pana Jiřího Kubičky, psychologa, spisovatele a publicisty, který psal pro Deník Referendum v roce 2014 (odkaz na celý text je níže).
Vkládám výňatky z článku, které ve mne rezonují:

 

…Všichni jsme také v pokušení podlehnout dojmu, že diskuse nemá smysl, protože oponent je posedlý svým názorem či klamem, to, co říká, nedává žádný smysl, je součástí spiknutí za potlačení pravdy, má nějakou mentální vadu, která činí diskusi s ním nemožnou. My bychom rádi diskutovali, ale s někým jiným, s někým, kdo aspoň chápe, co říkáme…
...Když něco nechápu, můžu to zkusit pochopit. Být zvědavý na toho druhého není zrada vlastního názoru, není to lhostejnost, ba naopak. Zvědavost není lhostejná, je trpělivá. Pokud si opravdu kladu otázku, "jak si někdo může myslet...?", můžu si zkusit najít odpověď. Jaké by to bylo, kdybych si tuhle zcela absurdní věc myslel? Co by mě k tomu vedlo, co bych z toho vyvozoval, jaké bych používal argumenty?
Zvědavost není snadná a vyžaduje odvahu vystavit se odlišnému názoru bez brnění mravního rozhořčení, silných slov a nezvratného přesvědčení o zavilosti oponenta. Hrozí riziko, že tomu absurdnímu odlišnému pohledu porozumíme natolik, že vlastní názor změníme. Příliš často se to nestává, takže se zas tak bát nemusíme, leda když si svým názorem tak moc jisti nejsme a silná slova tu nejistotu zakrývají.
Zvědavost je otevřená změně. Té se nemusíme bát, protože zvědavost nám zůstane i po té, co poznání bude překonáno..."
Celý text zde: https://denikreferendum.cz/clanek/17131-preji-hodne-zvedavosti-do-noveho-roku