Uši, srdce a pár fakt dobrých otázek

Pozoruji, že lidé často hledají různé mudrce a rádce, ale ve skutečnosti to co skutečně potřebují, nejsou rady.

Pokud něco potřebují, tak někoho, kdo by jim trpělivě a s respektem naslouchal a bez souzení je nechal mluvit. A občas potřebují položit fakt dobrou otázku. 

 Potřebují se podívat na svůj život z nadhledu. Ze strany, ze které ho běžně nevidí. Na řešení si přijdou sami. Nikdo nezná lépe vlastní terén života, nežli ten, kdo v něm žije. Pokud člověk mluví, tak si přijde na více věcí, nežli pokud o tom jen o samotě přemýšlí. Většinou si přijde na takové řešení, které by ho nenapadlo, kdyby si to v sobě "šušnil" o samotě. I proto se věnuji koučinku. 

To je přesně o tom, co je napsáno výše. 

Učím se to a mám dobrou vůli to umět. Přijde mi to něco, co dává smysl. Nejen pro progres těch, komu je nasloucháno, ale i tak nějak pro moji duši (jako antidotum proti Egu, mohu-li to tak říci.) 

"Koučink je pro mne spíše metodou kontemplace nežli nástrojem managmentu.

"Osobně: Od té doby, co jsem zažila pár fakt dobrých koučovacích sezení, to mám fakt těžké. Lezou mi totiž na nervy nevyžádané rady. A málo kdo umí fakt naslouchat a klást dobré otázky. A taky, ono to není zase tak snadné, opravdu pozorně a s nasazením naslouchat druhému cca 45 min... Ale i tento "sval" lze trénovat. Však si to vyzkoušejte, já jsem vždy vymačkaná jak citron , ale naplněná pocitem smyslu.