KRITIK NEBO INSPIRÁTOR

Poslední dobou mne velmi oslovuje model dramatického trojuhelníku Stephen B. Karpmana (Obĕť - kritik - zachránce), o který se opírá metoda The Empowerment Dynamic a  překlápí jej do růstových pozic (Tvůrce - inspirátor - průvodce).

Dynamika těchto rolí nejen pomáhá jednotlivcům pochopit jejich vnitřní stavy, ale také podporuje změnu perspektivy. Opuštěním pasivních rolí ve prospěch aktivnějších a inspirativnějších způsobů jednání pomáhá lidem dosáhnout větší duševní pohody a naplnění.

• Oběť: Pocity bezmoci, sebelítosti, volání po zastání a podpoře.
• Kritik/agresor: Vystavování tlaku na sebe či ostatní s cílem kontrolovat situaci a dosáhnout své agendy.
• Zachránce: Tendence zasahovat, ale často podvědomě pomáhat způsobem, který přebírá kontrolu a vliv.

Oproti tomu přijetí role Tvůrce, Inspirátora a Průvodce vede k aktivnímu přístupu a podporuje pozitivní interakce a osobní odpovědnost.  

Postupně si projdeme všechny role. Dnes se zaměříme na roli kritika.  Tedy toho, kdo ukazuje na druhého nebo na okolnost (vně nebo uvnitř sebe), jako na zdroj průšvihu. Tato role je aktivní, odhodlaná na souboj. Pokud je odstřižena od emocí a je v ní příměs "Záchrance", nazývá se SOUDCEM.

Svět je plný lidí s názorem, kterým je naprosto jasné, jak co má být, jací druzí mají být.  Člověk snadno podlehne pocitu, že právě jeho pohled je ten, podle kterého se mají druzí či okolnosti změnit. 

Protikladem kritika je INSPIRÁTOR. To je ten, který se ptá "co není viděno"? Popisuje, co vidí. Nemá agendu. Jeho touhou je RŮST, ŽIVOT, PRAVDA...  Toužím být tvůrcem pokoje a snažím se nevytvářet chaos. Mám ráda harmonii a souznĕní. Není lepší pak radĕji to, co vidím nesdĕlovat? 

Tvářit se v zájmu veřejného pořádku, že "císař šaty má"? Inspirátor je Provokatérem. Vymetá slony z pod koberce a vysypává kostlivce ze skříní. Bere důtky do rukou a vyhání kupce z chrámu. Říká věci, které často nehladí uši. Co když to u někoho narazí a vyvolá nevoli a chaos? 100% se to stane!! 

Tak jako je hluk prvním ovocem ticha, tak je i chaos prvním plodem Pokoje. 

Je tenký led mezi inspirátorem a kritikem. Člověk si musí klást neustále poctivé bolavé otázky a rozlišovat, z jakého vnitřního hnutí ukazuje na to či ono prstem. A ten prst spíše stáčet nejprve k sobĕ. 

Človĕk snadno podlehne iluzi, že vidí. Človĕk si snadno přivlastní právo být prorokem. 

Praví poroci vĕtšinou až tak moc o to prorokování nestáli. Přáli si, aby "vidĕt" nemuseli. Znali tu bolest, která následuje, vĕdĕli, jak dopadnou. Ale nemohli jinak. 

Kritika jde z ega, z bolesti, má agendu a zámĕr. Je to boj o vliv a dosažení svého.

Inspirace a otázky po tom, co není vidĕno jde z hlubších a svobodných míst v duši, z tvořivé a otevřené zvídavosti. Z tušení a pohnutky. Inspirace je plachá a má v sobĕ i starost o to druhé nezranit.

Snadné je ze strachu o sebe zamrznout a přestat cítit tep života. 

Provokatér vyžaduje odvahu riskovat. Všichni máme v sobĕ dynamiku kritika, která lze (pokornou reflexí) přetočit do odvážné tvůrčí polohy inspirátora. K té jsme voláni.Svĕt potřebuje ty, kdo vidí, popisují, inspirují - a i když to vyvolá fázi chaosu, pomůže to k růstu. Je vnitřním bojem nespadnout do snadné role kritika, ale otevírat témata, vytvářet prostor a ustát důsledky.